Jdi na obsah Jdi na menu
 


Norská lesní kočka

Norská lesní kočka patří mezi tak zvaná přírodní plemena stejně jako mainská mývalí či sibiřská kočka. Jedná se o starobylé plemeno koček a někteří lidé věří, že mezi předky NFO patřily Turecké angory, které Vikingové přivezli do Skandinávie ze svých výprav či je dostali darem od tureckých vládců, kteří měli skandinávskou osobní stráž.

Ať již mezi jejich předky patří polodlouhosrsté kočky dovezené z Turecka či se jedná o adaptaci původně krátkosrstých koček na drsné podnebí severských zemí, pravdou je, že tyto kočky žily a množily se po staletích na skandinávském venkově, či žily volně v lesích a člověk jim k životu přispíval potravou a přístřeším, pokud o ně stály. Na oplátku za to chránily uskladněnou úrodu ve stodolách a spížích před drobnými hlodavci a dalšími škůdci. Dlouhosrsté skandinávské kočky byly ve Skandinávii velice váženy a vyskytují se v mytologii severských států.

Organizovaný chov NFO má mnohem kratší historii. Započala s ním skupina norských chovatelů až ve 30. letech minulého století. Částečně je k tomu vedly obavy, že volně žijící kočky, které se pářily i s krátkosrstými jedinci, by mohly časem ztratit svou charakteristickou dlouhou voduodpudivou drsnou krycí srst a norské národní dědictví by tak bylo o tuto pohádkovou kočku ochuzeno. První norské lesní kočky byly vystaveny v roce 1938 na výstavě v Oslo. Ještě v roce 1943 Reidar Alving a Kalle Lund ve své knize „ Kočka, divoké zvíře a domácí kamarád“ uvádějí „Máme vynikající základnu pro plánovaný chov Norské rasy- Norské lesní kočky.“ Bohužel válka a její následky chovatelskou práci nadlouho přerušila.

A tak až v 70. letech minulého století byl plánovaný chov znovu obnoven. Skupina nadšených norských chovatelů pod vedením pozdějšího prezidenta Norwegian Cat Association Carl-Frederika Nordane vytvořila v roce 1975 Norsky Skogkattring, zájmový klub chovatelů Norských lesních koček. Ještě před tím, v roce 1972 vypracoval Norske Rasekattenklubbers Riksforbund prozatimní standard plemene.

"Praotcem" organizovaného chovu NFO je kocour Pan´s Truls, NFO n 09 23, který se narodil v roce 1973. Byla to také jeho fotografie, která se objevila na televizních obrazovkách po celém Norsku v roce 1977 po uznání plemene evropskou chovatelskou organizací FIFe. Hlasatel tehdy s hrdostí oznamoval, že FIFe na svém generálním zasedání v Paříži uznala Norskou lesní kočku, Norské národní plemeno. Tato kočka se dokonce dostala i na norské poštovní známky. Nutno podotknout, že norští, švédští a dánští chovatelé odvedli obrovský kus práce, protože již v roce 1977 bylo registrováno 150 zástupců plemene.

Na počátku chovu stáli nejen již zmíněný kocour Pan´s Truls (jehož matka Lucy byla krátkosrstá), jeho partnerka a matka prvního registrovaného vrhu NFO koťat Pippa Skogpus, NFO n 09 22, jejich potomstvo Pjewiks Troll, NFO n 09 23 a Pjewiks Nisse, NFO n 09 23, Pans Trulte, NFO n 09, ale též mnoho noviců, kteří byli pečlivě vybíráni tak aby odpovídali definitivnímu standardu Norské lesní kočky. Modelem pro tento standard se stal kocour Pan´s Truls.

Poměrně široká chovná základna plemeno velmi ovlivnila a i když byla k upevnění charakteristických znaků použita příbuzenská plemenitba, plemeno si naštěstí zachovalo velký stupeň heterozygotnosti (0, 85), což bylo potvrzeno i genetickým výzkumem M. Menotti-Raymondové a jejích kolegů. Jejich článek „Patterns of molecular genetic variation among cat breeds“ vyšel v časopise Genomics v roce 2008 (91/2008). Koeficienty příbuznosti nebyly a nejsou – až na některé výjimky- u NFO příliš vysoké a doufejme jen, že tomu tak zůstane k dobru plemene i nadále.

K prvním importům Norských lesních koček do dalších zemí došlo v roce 1979 (do USA a Německa), 1980 do Velké Británie, 1982 do Francie. Do České republiky byla první Norská lesní kočka dovezena ing. M. Šandou v roce 1997.

I když jsou Norské lesní kočky plemenem velmi zdravým, vitálním a odolným, přesto se u nich vyskytují specifická geneticky podmíněná onemocnění. Jedná se zejména o GSD IV, HCM a CIN (degeneraci ledvin). Genetický test k určení zmutované alely GBE1, jež v homozygotně recesivní formě způsobuje onemocnění GSD IV, je již dostupný. Z výzkumu genealogie šíření alely GBE1 vyplývá i teoretická možnost, že GSD IV nemusí být vázáno pouze na Norské lesní kočky, ale může se vyskytovat i v populaci volně žijících skandinávských, resp. Norských domácích koček. Na vědecké studie k vyvrácení či podpoření této hypotézy se však zatím čeká. Vyšetření srdce a ledvin lze zatím provést pouze sonograficky, genetické testy specifické pro NFO neexistují. Obecné lze říci, že HCM se u norských lesních koček projevuje velmi brzy, v některých případech ještě před dosažením jednoho roku a je vázáno na určité konkrétní linie.

Norské lesní kočky, jakkoliv jsou zatím mimo zemi svého původu spíše málopočetným plemenem, si zcela jistě zaslouží naši pozornost nejen svým vzhledem. Je to zejména jejich povaha, která z nich dělá vynikající, nenáročné a skromné společníky. Jsou to kočky silné, ale něžné, přátelské a velmi inteligentní. Milují společnost a proto by bylo velkou chybou pořizovat si Norskou lesní kočku jako jedináčka. Společnost je pro ni nutností. Velmi dobře se snáší i kupříkladu i se psy.

 

Použitá literatura:

Norwegische Waldkatzen, Katzen extra 9 / 2008, 27 – 37

Maine Coon und Norwegische Waldkatze – zwei Rassen, ein Gedanke…., Katzen extra 01 / 2012, 28 – 36

Patterns of molecular genetic variation among cat breeds - Menotti-Raymond, M. and others, Genomics 91 (2008), 1 - 11